Beletrie

Bezejmenná vypravěčka – jediná postava v „Bílé knize“ – se zaměřuje na bílou barvu, aby vyjádřila svou vnitřní bolest.
Pomocí bílé barvy se snaží vyrovnat s tragédií, pochopit smrt své starší sestry v lyrických vzájemně propojených náčrtcích. Od pokusů představit si první zkušenost matky s kojením miminka, až po pozorování padajícího sněhu a úvahy o pomíjivosti života, kousek po kousku vytváří pronikavý příběh o zármutku a našem vnímání světa.