Kamenná hmota

Když se Umberta Eca zeptali, s jakou ženou z dějin umění by si přál večeřet, jmenoval Utu von Naumburgovou. Vypravěč tohoto příběhu, nositel Nobelovy ceny Günter Grass, cítí totéž. Během spisovatelské cesty po NDR na konci 80. let 20. století ji, nejkrásnější ženu středověku, najde s dalšími jedenácti donátorskými figurami v katedrále v Naumburgu. A protože na papíře je možné všechno, zve všechny ty, k jejichž podobě umělec ve 13. století vytvořil realistické sochy, aby povečeřeli ve své zahradě. Obzvláště si oblíbil dívku, která byla Utinou předlohou. V odvážném skoku v čase se před ním objeví na náměstích Kolína nad Rýnem, Milána nebo Frankfurtu. Vypravěč se do ní natolik zamiluje, že ji všude následuje a nakonec se dokonce nechá využít pro velmi riskantní úkol. Tuto povídku, původně koncipovanou jako kapitola pro knihu „Cibule paměti“, nedávno v archivu objevila Grassova dlouholetá spolupracovnice Hilke Ossolingová, ale tyto postavy byly zmíněny již dříve: na jednotlivých stránkách rukopisů v Grassově archivu, v pracovních plánech, ve skupině soch v ateliéru, v litografiích. Nyní, po autorově smrti, spatřila tato novela, ilustrovaná autorovou grafikou, světlo světa.