Pohádka

Vladimir Sorokin napsal nové podobenství – divoké, okouzlující a nemilosrdné. V jeho románu „Příběh“ ožívá bezútěšné postapokalyptické Rusko, kde se pole odpadků stávají územím naděje a cesta skládkou cestou k posvátné proměně. Svět po katastrofě je pohádkově absurdní, ale z jeho panoptika vyklíčí věčné významy: smrt a znovuzrození, víra a zoufalství, rozklad a nová utopie. Sorokin vede čtenáře očistnou absurditou: od děsivé prózy rozkladu k zábleskům milosti. „Příběh“ je nový epos o ruském vědomí: zlém a jasném, poníženém a snícím. Autor opět konstruuje budoucnost jako alegorickou noční můru, ale také čtenáři nabízí šanci – strašlivou, ale jedinou možnou.