Hudba planet

Jméno Ivana Bunina, prvního ruského nositele Nobelovy ceny, básníka a prozaika, se nikdy nestalo symbolem žádné literární školy ani hnutí. Bunin se však distancoval od módních literárních trendů své doby a zůstal věrný tradicím zlatého věku, takže se stal klasikem ještě za svého života. Podle A. Tvardovského se jeho poezie vyznačuje „neustálou touhou najít ve světě „kombinaci krásy a věčného“... rozpustit se v koloběhu přírody, ve změně nekonečné řady staletí“. Básník se zaměřoval na obrazy přírody, obracel se k hlubinám paměti a historie, k tajemstvím lidské duše, obohatil ruskou poezii o nové intonace a obrazy a ve svém díle zachytil podivnou „plynulost času“ a nepolapitelnou krásu světa, která jako chvilkový odraz blesku někdy osvětluje naše životy tajemným světlem. Základ této sbírky tvoří básně napsané v různých obdobích autorova života a zahrnuté do sebraných spisů z let 1934–1935.