Rezervovat

Polovina 70. let, doba stagnace je v plném proudu. Boris Alichanov, nepříliš úspěšný spisovatel z Leningradu s hromadou osobních problémů, přijíždí na léto do skanzenu přivydělat si jako průvodce. Za řadou absurdních situací, do kterých se hrdina dostává, se skrývá vnitřní drama, rozkol, krize člověka, který se utápí v nevyjasněných vztazích, alkoholismu a tvůrčích neúspěších. Události se odehrávají v Puškinských horách, významném místě pro ruskou kulturu. Kdysi i Puškin byl živý člověk, nicméně pro lidi kolem Alichanova je to památník, portrét na zdi. „Chtěl jsem v Puškinově rezervaci zobrazit literárního člověka, jehož problémy leží ve stejném aspektu jako u Puškina: peníze, žena, tvorba, stát,“ psal Dovlatov. „A nejde vůbec o schopnosti hrdiny… ale o samotnou rezervaci, která je zobrazena jako mauzoleum, o lhostejnost a slepotu okolí.“
Do knihy byla také zařazena „Zóna“ – povídka ve čtrnácti epizodách ze života vězňů a jejich dozorců, příběhy soužití lidí za ostnatým drátem, vyprávěné jednoduše a s vystřízlivujícím humorem, za nímž je naprosto jasně slyšet: „Peklo jsme my sami.“