Poznámky v čele postele

Jednoho dne dostala Seiina pokojská od císařovny darem hromadu prázdného papíru a začala psát svou „Polštářovou knihu“, bez jakýchkoli literárních aspirací nebo jiného účelu než vlastního potěšení. Jak sama Sei Šónagon přiznává, byla velice v rozpacích, když se její kniha dostala na veřejnost. V té době si ani nedokázala představit, jaký obrovský vliv bude mít její „Polštářová kniha“ na japonskou literaturu a jaký z ní vznikne nový, mimořádně populární žánr – zuihitsu („sledování štětce“), tedy žánr eseje. Nyní je Sei Šónagonina sbírka jemných, ironických, často aforistických deníkových zápisků a krajinomalb právem považována za perlu japonské středověké beletrie. Sofistikovanost literární formy, psychologický vhled a bohatá obraznost „Polštářové knihy“ inspirovaly mnohé k vytvoření nových zuihitsu. Mezi takové následovníky můžeme jmenovat Jošišige no Jasutane – stejně jako Sei Šónagon žil v období Heian. Jeho „Poznámky z pavilonu u rybníka“ jsou malou hymnou na soukromý život v odlehlém domě, chránícím jeho obyvatele před útrapami a pokušeními přeplněného hlavního města. Poklidný detail a láska, s níž tento učený muž, knížecí mentor, maluje jeho skromné ​​statky, zahradu a rybník s hrajícími si kapry, se dotýká srdce i o mnoho staletí později.