Poznámky Hendrika Gruhna z amsterdamského chudobince

Formou je tento román deníkovým zápisem jednoho z obyvatel domova důchodců, v podstatě jemným odrazem moderní společnosti. Ne nadarmo je kniha přirovnávána k románu „Přelet nad kukaččím hnízdem“ od Kena Keseyho, obě díla mají spoustu společných témat: osobní svobodu, boj proti systému, obranu lidské důstojnosti. Pravda, zlo v osobě ředitelky Stellwagenové je nyní, v 21. století, mnohem méně krvežíznivé a kruté. To mu ale nebrání v tom, aby bylo zlé, protože Stellwagenová zasahuje do hlavního aktiva hrdinů, poslední generace, která přežila druhou světovou válku – jejich svobody. Paní Stellwagenová se rozhodla za každou cenu vypátrat sabotéra, který krmí akvarijní rybičky sušenkami, kvůli kterým umírají. Aby dosáhla svého cíle, rozhodne se na chodbách instalovat bezpečnostní kamery. A pokud 20. století hrdiny románu něčemu naučilo, pak to, že za svobodu je třeba bojovat, svá práva je třeba bránit a jakékoli projevy totality u moci je třeba okamžitě potlačit. To znamená, že věci směřují k vzpouře a občanské neposlušnosti. Zároveň se navzdory hloubce dotčených témat kniha ukázala být neobvykle lehká, veselá a šibalská.