Úpadek západního světa. Eseje o morfologii světových dějin

Postava Oswalda Spenglera (1880–1936) vyčnívá v dějinách německého i světového myšlení. Spengler se sám pokusil přehodnotit obecně přijímané názory na evoluční vývoj lidstva: postavil se proti lineárnímu popisu dějin jako nekonečného, ​​nezastavitelného pokroku. Místo toho navrhl koncept cyklického vývoje, podle kterého vznikají nové kultury, prožívají období rozkvětu a poté procházejí fázemi úpadku a smrti. Každý takový cyklus trvá přibližně tisíc let, každá kultura má charakteristické rysy, které určují myšlení a jednání lidí. Samotný název díla obsahuje tezi, která byla v knize zdůvodněna: na přelomu 19. a 20. století vstoupila kultura západního světa podle Spenglera do období úpadku. První svazek knihy vyšel v roce 1918, autorovi přinesl velkou slávu a vyvolal bouřlivé diskuse. Toto dílo mělo významný vliv na sociology Arnolda Josepha Toynbeeho, Pitirima Sorokina a Josého Ortegu y Gasseta.