Jedy, choroboplodné zárodky, zvířata, pekelný oheň. Historie biologických a chemických zbraní ve starověkém světě

Myšlenka zničení nepřítele pomocí smrtících sil přírody vznikla ve starověku a vyvíjí se v průběhu lidských dějin. Archeologické nálezy a svědectví více než 50 starověkých autorů ukazují, že biologické a chemické zbraně byly aktivně používány v reálných bitvách - v Evropě a Středomoří, v severní Africe, v Mezopotámii, v Anatolii, v asijských stepích a bez použití zbraní hromadného ničení by válčící strany nebyly schopny dosáhnout větších úspěchů. Mezi těmi, kteří používali biochemické zbraně nebo se stali jejich oběťmi, byly takové slavné osobnosti jako Hannibal, Julius Caesar a Alexandr Veliký. Rozšířené vydání knihy ctihodné západní historičky Adrienne Mayorové ukazuje hloubku a rozsah používání biologických a chemických zbraní ve starověkém světě a praktické problémy a etické otázky s tím spojené. Časové rozpětí je téměř 3 000 let, počínaje blízkovýchodními záznamy z roku 1500 př. n. l. a archaické řecké mýty, které poprvé shromáždil Homér kolem let 750–650 př. n. l., stejně jako důkazy od latinských autorů, od založení Říma až po pozdní Římskou říši v 6. století n. l. Je prezentován materiál o používání biologických a chemických zbraní v Číně, Japonsku, Indii, Americe, Persii, Střední Asii a islámských státech. V neustálém kontaktu s historiky, vědci, archeology a dalšími badateli starověkých i moderních biologických a chemických zbraní autor představuje nová fakta o toxických zbraních minulosti a o moderní výzbroji.