Chci žít ve svém tempu. Co jsem pochopil, když jsem běžel za cizími sny

Žijeme podle pravidel postavených na tradičních společenských očekáváních, jako je nástup na univerzitu, nalezení dobré práce a založení rodiny. Ha Wan se ptá, kdo tato „pravidla“ stanovil a zda je nutné je dodržovat, aby byl život považován za úspěšný. Když si uvědomil, že se honil za tímto ideálním životem, rozhodl se zastavit a přehodnotit svou cestu. Opustil práci a začal hledat odpovědi na základní otázky života, čímž zahájil osobní experiment, riskantní, ale důležitý pro jeho vnitřní růst. V této knize Ha Wan upřímně a vážně sdílí své obavy a myšlenky, okořeněné humorem s pomocí ironických ilustrací. Zobrazil se jako postava v trenýrkách, symbolizující touhu osvobodit se od společenských očekávání a najít vlastní hodnoty. Tato kombinace vážnosti a humoru mu pomohla a možná pomůže i vám snáze přijmout realitu a zvážit možnost najít si vlastní cestu a jít po ní svým tempem, místo abyste se drželi vyšlapaných cest. CITÁTY: Těžká práce není vždy odměněna. A absence těžké práce nutně neznamená absenci odměny. Vše, co potřebujete, je pocit lehkosti. Opustil jsem touhu žít výjimečný život. Vášeň vyprchá. Pokud ji budete používat jen tak, v okamžiku, kdy ji budete opravdu potřebovat, se ocitnete bez ničeho. Nemyslím si, že manželství je špatné nebo že by se ho mělo vzdát. Jen říkám, že si ho sám nebudu brát, ale svět to zřejmě nepřijímá. Tak či onak, je únavné žít jinak než všichni ostatní. Žít dobře nutně neznamená být bohatý. Ale na druhou stranu, fráze „Přeji vám, abyste zbohatli“ zní jako nucení: „Určitě zbohatněte. Jinak jste odsouzeni k neštěstí. Bohatství je nejdůležitější. Všechno ostatní je irelevantní.“ Ve světě existuje mnoho cest. Tvrdohlavé lpění jen na jedné je odmítnutím všech ostatních. K včasnému ústupu je zapotřebí odvaha. Odvaha přiznat neúspěch. Odvaha jednoduše se rozloučit s vynaloženým úsilím a časem, které nepřinesly žádné výsledky. Odvaha zkusit něco nového po neúspěchu. Možná nevíme, co skutečně chceme, a žijeme tím, že vyplňujeme prázdnotu zbytečnými věcmi. Ve světě, kde všichni hodně pracují, zůstává úsilí nepovšimnuto. To jen zvyšuje standardy a život se stává těžším. S věkem mé úzkosti a starosti nezmizely, ale důvod, proč se tak moc nerozčiluji, může spočívat v tom, že se nestarám o věci, které nemohu nijak ovlivnit.