Osmá kůže Esther Wildingové

Dvě dívky běží po mořském břehu, jedna vždy o pár kroků pozadu. „Počkej na mě!“ křičí Esther.

„Počkej na mě!“ prosila Esther celý život, s takovou nadějí, že se přiblíží ke starší sestře – oslnivé, okouzlující, nespoutané.

Ale Aura odletěla na druhý konec světa a zpřetrhala všechny vazby. A pak se vrátila, k nepoznání. Vrátila se – a opět zmizela, tentokrát navždy. Po její záhadné smrti zůstal deník. V něm sedm vět, sedm s nimi souvisejících obrázků. Sedm klíčů k rozluštění toho, co se stalo s Aurou.

Nápovědy vedou do severního města, kde každý kámen šeptá svůj příběh, a na ostrovy, které se zvedají z oceánu jako hřbet spícího draka – tam, kde je vše prosyceno Aurou milovanými legendami o tulením lidu, mořských hlubinách a ženských osudech.

Vlastní chyby a zklamání ji už už stáhnou ke dnu, a žal, zášť a láska se spletly v uzel, který nedovolí nadechnout se, a Esther nezbývá nic jiného, než znovu následovat Auru. Ale tuto cestu musí Esther projít ne proto, aby se dostala do kůže své sestry. Ale proto, aby se naučila žít ve své vlastní.