Chuť krve: Deset příběhů ruských sériových vrahů

Vrah dětí Slivko, kanibal Džumagalijev, řezník Sukletin a jeho přítelkyně Dina – jména těchto sériových vrahů byla pečlivě ututlána, ale zvěsti o jejich zločinech otřásly celým Sovětským svazem. Od 60. let 20. století statistiky násilných zločinů v SSSR neustále rostly a zároveň se zvyšoval počet těch, kteří byli označováni za sériové vrahy. Anatolij Slivko dvacet let zabíjel a mučil děti a tvrdil, že „to vše bylo výhradně pro natáčení historického filmu o fašistech“. Nikolaj Džumagalijev rozřezával a jedl dívky. To ho inspirovalo. Alexej Sukletin raději krmil své sousedy pokrmy připravenými z dívek, které zabil. Alexandr Spesivcev mučil své oběti několik dní, ale zbavit se mrtvol mu pomáhala jeho vlastní matka. Co je vedlo k páchání zločinů? Jak se vyvíjela jejich osobnost a v jakém okamžiku, když zabíjeli ostatní, zcela ztráceli kontrolu nad svým vlastním životem?