Ponížený a uražený

Nejvíce „knižní“ a „literární“ román Dostojevského, napsaný po jeho návratu ze sibiřského trestu. Tato doba nemohla neovlivnit jeho ideologický a umělecký vývoj. Ze Sibiře si přinesl přesvědčení o tragické izolaci pokročilé ruské inteligence od „půdy“ a nevíru v revoluční cestu proměny ruské reality. V autorově uměleckém přehodnocení se zrodila komplexní a hluboká studie problému lidského egoismu, který existuje jak v „klasické“ – dravé a cynické – podobě, tak v nečekaných projevech: egoismus obětní lásky a egoismus utrpení. Klasik vidí východisko z bludného kruhu v milosrdenství, lásce a odpuštění, připomínající nám věčné křesťanské pravdy.