Úsměv Šakti: Roman, Solovjov Sergej

Román, ale bez jádra, kolem kterého se obvykle točí. Osoba, ale ne ta, která obývá ruskou literaturu. Indie, ale ne ta, kterou očekáváme. Láska a spalující blízkost, ale skrze ně - touha po něčem jiném. Složitá intelektuální optika s bezohlednou, jako v dětství, otevřeností. Ráj metafor, symfonické psaní s nepolapitelnou změnou rejstříků. Džungle, tygři, sloni, extrémní zážitek, buddhistické jeskyně, život s poustevníky, zahrada sanskrtu, transové mystéria, setkání s králem lesních kmenů, súfijské kroužení řeči mezi Západem a Východem, ale skrze tuto romantickou exotiku - cesta ke zdroji, třpytivé spříznění se světem. Svět, který začal a byl uveden do pohybu Šaktiiným úsměvem. Tato cesta je dramatická a úžasná. Odysea psaní, plavba tam, kde se slovům vyhýbá. Sergej Solovjov je básník, jeden z nejjasnějších představitelů metarealismu. Narodil se v Kyjevě, žije v Mnichově a posledních 17 let cestuje po Indii. Autorova próza je řazena do tzv. intenzivního psaní, ve kterém „text vás vtáhne – a pak se významy a asociace rozvětví, rozvinou – a čtení se samo zastaví a vy si chcete umístit záložku ne mezi stránky, ale mezi věty. Nebo mezi slova“ (A. Ulanov). „Šaktiin úsměv“, ačkoli zůstává samostatnou knihou, tvoří jakousi trilogii s povídkou „Amort“ (2005) a románem „Adamův most“ (2013).