„Nikdy nebudeš moje...“

David Samojlov je největší sovětský básník „z galaxie pozdního Puškina“, jeden z nejvýraznějších představitelů generace frontových vojáků, jehož tvůrčí cestu do značné míry určila Velká vlastenecká válka. Významná část básní napsaných během válečných let však spatřila světlo světa až po autorově smrti, což odhalilo nové rysy básníkovy tvorby. První básnická sbírka byla vydána až v roce 1958 a čtenáři ji přijali se zájmem. Následovaly další knihy a jméno Davida Samojlova se pevně etablovalo mezi nejvýznamnějšími básníky své epochy. Puškinova hloubka a průhlednost v jeho díle se spojovaly s bezchybnou propracovaností formy a myšlení a téma vnitřní svobody a lyrický a filozofický zvuk mnoha básní určovaly jejich spojení s klasickou ruskou poezií. Tato sbírka představuje vybrané básně napsané v různých letech. Publikace obsahuje i část básnických děl, která nebyla za autorova života vydána.