Květiny v zrcadle

Bohové se chovají jako lidé: hádají se, pomlouvají, píší udání, zanedbávají své povinnosti, a za to jsou vyhnáni do světa smrtelníků. Lidé se chovají jako bohové: konají dobro, zlepšují své dobré vlastnosti - a díky tomu se stávají nesmrtelnými. Pohlední muži s ušlechtilým vzhledem se ukazují jako planí řečníci. Oškliví lidé jsou plní skutečného talentu a znalostí. Prodávající snižuje cenu zboží, kupující ji zvyšuje. Ryby hasí oheň. Květiny kvetou v zimě. Všechno je naopak, všechno se změnilo, všechny obvyklé představy se posunuly. Tak neobvyklým způsobem je napsán román Li Ču-čen "Květiny v zrcadle", kde se historicky přesný materiál prolíná s fikcí a divoký let fantazie je nahrazen vědeckým uvažováním. Není náhoda, že v dílech čínských literárních vědců si toto dílo nenašlo místo mezi zavedenými kategoriemi čínského románu. Li Ru-zhen navazoval na nejlepší tradice svých předchůdců a zašel ještě dál než oni a vytvořil dílo, které synteticky vstřebalo rysy různých typů románů (fantastických, historických, satirických a cestopisných románů). Některá místa v románu „Květiny v zrcadle“ mají jasně vyjádřený publicistický charakter, zejména ty kapitoly, které obhajují určitý soubor myšlenek souvisejících s otázkou rovnosti žen.