Král nařídil, abys byl oběšen

Svět je plný imaginárních věcí a lidí, říká jedna z postav této knihy, některé dokonce mají imaginární přátele, kteří je zachmuřeně následují k hrobu. V podstatě vše, co máme, říká jiná, je něco na hranici daru nebo laskavosti, a to, co považujeme za své – fyzickou sílu, lásku nebo třeba mír – nám je bez jakýchkoli ceremonií odebráno, jednoduše sejmuto ze zdí a zbývají po něm hřebíky a nevybledlé čtverce tapet. Začínající režisér, který vymyslel odvážný, destruktivní film, a ruský spisovatel, který byl uvězněn za vraždu, se setkají o mnoho let později a pochopí, že je nemožné zapomenout na minulost, stejně jako je nemožné překonat spáchané zlo. Že kořeny války sahají až do půdy strachu, ale paměť je černá půda, úrodný humus, bez ní strom války tak rychle neporoste, tak široce neroztáhne své větve. Že schopnost milovat se může stát pevností a schopnost odpouštět – zbraní.