Tajemný ostrov

„Tajuplný ostrov“ je závěrečnou knihou „Trilogie o kapitánu Nemovi“. Strašlivý hurikán pomůže hrdinům zachránit se, ale zanese je na vzdálený neobydlený ostrov v Tichém oceánu. Jak se naši nucení „Robinsoni“ přežijí v džungli ostrova, co a koho tam najdou – to vše se dozvíte v závěrečné části trilogie. Všechny ilustrace jsou dílem známého knižního grafika Petra Luganského, umělce, který skvěle ztvárňuje poutavý děj perem i štětcem.

Román „Tajuplný ostrov“ byl publikován šest let po vydání „Dětí kapitána Granta“. Stal se posledním dílem ve slavné trilogii Julese Verna, kterou spojují společné postavy. V něm nadále působí kapitán Nemo, který se objevil ve druhém románu trilogie – „Dvacet tisíc mil pod mořem“. Román „Tajuplný ostrov“ lze zařadit do nestárnoucího žánru „robinsonád“, jehož praotcem se stal Daniel Defoe, který napsal „Robinsona Crusoe“. V románu Julese Verna jsou hrdinové také nuceni přežívat na ostrově, který navíc skrývá neuvěřitelné tajemství. Spisovatel od dětství snil o cestování. Svůj sen uskutečnil, když začal putovat společně s hrdiny svých románů. Touha poznávat jiný život nutila Julese Verna trávit téměř veškerý volný čas v sálech Národní knihovny. Právě z knih čerpal začínající spisovatel nejrůznější znalosti. Začal psát divadelní hry, avšak svou niku v literatuře našel až tehdy, když začal psát dobrodružné romány, štědře okořeněné historickými exkurzemi a geografickými popisy nejrůznějších zemí. Ve spolupráci s nakladatelem Pierrem-Julesem Hetzelem Jules Verne vytvořil celou sérii „Podivuhodných cest“. Některá díla z ní bychom dnes nazvali sci-fi.

Vydání románu v této knize zdobí ilustrace skvělého umělce Petra Ivanoviče Luganského. Podmaní si svou věrností. Vždyť právě tak vypadá džungle s jejími liánami a obrovskými kapradinami nebo modravé výběžky hor na obzoru. Luganský je vždy přesný, když zobrazuje kostýmy hrdinů Julese Verna nebo vybavení plachetních lodí. Přitom Petr Ivanovič nikdy neopustil hranice své země. Budoucí umělec se narodil v roce 1911 v předrevolučním Rusku, v malé vesnici Bokovo, ležící na břehu říčky Bolšaja Kamenica. V té době to bylo území Luganské gubernie. Petrovi rodiče byli prostí lidé a k umění neměli žádný vztah. Po absolvování nejstarší umělecké školy v Charkově začal Luganský pracovat v Leningradu, kde spolupracoval s časopisem „Košjor“, nakladatelstvími „Dětgiz“ a „Lenizdat“. Určitě hluboké ponoření do barevného, spisovateli vytvořeného virtuálního světa zpříjemňovalo Luganskému jeho vlastní ne příliš šťastný život. Válka ho rozdělila s rodinou a až do konce svých dnů žil umělec osaměle a poměrně uzavřeně, trávil většinu času v ateliéru, který se nacházel ve známém Domě umělců na Pěsočné nábřeží.