Zdarma. Příběh o dospívání na přelomu epoch.

Pionýrské kravaty, rudé vlajky, prvomájové demonstrace, komunistická strana a naděje země na světlou budoucnost. A doma – šeptání v kuchyni, rodinná tajemství a tabuizovaná témata, strach, že by vás sousedé mohli udat. Takhle se jedenáctileté Lee jevila Albánská lidová socialistická republika. Pak, téměř přes noc, padla Berlínská zeď. Pomník Stalina, kterého považovala za laskavého vůdce, který miloval děti, byl protestujícími studenty sťat. Vyšla najevo nepříjemná pravda o původu její rodiny. Lea se dozvěděla, že když si její rodiče a sousedé šeptali o kamarádech, kteří šli na „univerzitu“, nebo o příbuzných, kteří „odcházeli ze školy“, mluvili o mnohem temnějších věcech.

Albánie spolu se sousedními postkomunistickými zeměmi vstoupila do obtížného přechodu od socialismu k volným trhům západního světa: dystopii finančních pyramid, organizovaného zločinu a obchodování se sexem. Ještě včera se všechno zdálo věčné a správné, ale dnes přichází „svoboda“ s prázdnými regály, nedostatkem, nesplněnými sliby a pocitem, že známý svět v mžiku zmizel.

V těchto hlubokých a dojemných pamětech Lea Jupi vytváří živý portrét dospívání během pádu komunismu na Balkáně. Není to historická kniha; je to upřímný popis rodiny, křehkého spojení mezi osobním a politickým – o tom, jak ideologie ničí životy, přesto lidé nadále žijí, věří, smějí se a milují.