„Svíčka hořela…“

Publikace obsahuje hlavní sbírku lyrických děl největšího ruského básníka, nositele Nobelovy ceny Borise Leonidoviče Pasternaka (1890-1960): devět básnických knih, včetně básní z románu Doktor Živago, a také autobiografickou esej Lidé a situace. Podle Dmitrije Lichačeva inspirativní síla Pasternakových básní nutí člověka přemýšlet a cítit. A bez ohledu na to, jak obtížná byla básníkova cesta - od „vznešené mlčenlivosti“ jeho raných „zuřivých“ básní až po „ohromující jednoduchost“ jeho pozdní lyriky - pro mnoho generací čtenářů byl a zůstává milovaným a významným, jako čistý zvuk v ohlušujícím hluku epochy. Jak napsala Cvetajevová, Pasternak nikdy nebude mít „náměstí“, ale bude zde „množství osamělých lidí, osamělé množství žíznivých, které on, osamělý pramen, zalévá“.