„Můj osud hořel mezi řádky…“

Arsenij Tarkovskij, největší básník 20. století, byl svým současníkům po mnoho let znám především jako brilantní překladatel a jen málokdo věděl, že píše poezii. Tarkovského první básnická sbírka vyšla až v roce 1962, kdy bylo autorovi 55 let. Jeho pozdní debut se uskutečnil téměř současně s režisérským debutem jeho syna Andreje Tarkovského, který ve stejném roce uvedl film Ivanovo dětství. Anna Achmatovová nazvala knihu Arsenije Tarkovského „vzácným darem modernímu čtenáři“: „Tyto básně, které na své vydání čekaly už dlouho, udivují řadou vzácných vlastností. Nejúžasnější z nich je, že slova, která jako bychom každou minutu vyslovovali, se stávají k nepoznání, oděna tajemstvím a v srdci zrodí nečekanou ozvěnu… Tento nový hlas v ruské poezii bude znít ještě dlouho.“