Sonety a básně

„Nejpravdivější poezie je fikce,“ prohlásil anglický básník a dramatik William Shakespeare (1564-1616). „Fiktivní pravda“ jeho děl se ukázala být jádrem, centrem, kolem kterého se formoval rozsáhlý shakespearovský vesmír. William Shakespeare ve svých sonetech hovoří především o lásce, která „nezná rozklad ani úpadek“ a má mnoho tváří. V erotické básni „Venuše a Adonis“ (1593 ji Shakespeare nazval „prvorozeným mé fantazie“) se odhaluje posedlost vášní v tom nejpozemštějším slova smyslu: bohyně lásky neúspěšně hledá reciprocitu od smrtelné mladé oslnivé krásy. Báseň „Zneuctěná Lucrecie“ (1594) je založena na tragickém příběhu krásné a ctnostné římské matróny. Poetické experimenty mladého Shakespeara a sonety s jejich moudrou stručností umožní modernímu čtenáři vytvořit si ucelenější představu o díle velkého anglického mistra.