Sonety a kanzony o životě a smrti Madony Laury

Francesco Petrarca (1304–1374) se po staletí proslavil svými básněmi věnovanými neuhasitelné lásce ke krásné Lauře. Sám autor je shromáždil do sbírky s názvem Canzoniere (Kniha písní). Básně, které vznikaly po mnoho let, jak za života Laury (vdané dámy), tak i po její smrti, se staly jakýmsi deníkem, záznamem pocitů, které přemáhaly vášnivého a ješitného, ​​inteligentního a sobeckého, hašteřivého a zranitelného – jedním slovem složitého člověka. A právě poezie psaná živým italským jazykem, a nikoli učené traktáty v latině, nám zachovala jméno Petrarca, jeho hlas, jeho individualitu; právě v poezii všechny nové generace čtenářů nacházejí verše, které s nimi rezonují.