Vojáci pláčou v noci

Kvantová akce románu zahrnuje chronologické milníky dramatického osudu Španělska. Asturský „rudý říjen“ 1934, únor 1937 – republikánské úspěchy u Madridu, poté pád Málagy, jedna z nejbrutálnějších ran pro republiku; leden 1939 – pád Barcelony; republikánské Katalánsko, zoufale odolávající intervencionistům, dožívalo svých posledních dnů; a smrt lidového Španělska byla jen týdny daleko. A ačkoli na ostrově neprobíhaly žádné otevřené, rozsáhlé bitvy, přesto se zde odehrávaly události a činy, které nevyhnutelně odrážely univerzální lidské rozpory. Na konci roku 1934 na ostrov dorazil Gesa; měl vyšetřovat místní záležitosti a podat zprávu ústřednímu výboru strany v Madridu. Když o rok později začala válka, José Taronji (kterého Manuel považoval za svého otce), Simeón a Zacarías byli chyceni při razii. V únoru 1937 byl Gesu zatčen a uvězněn. V polovině října 1938 byl zavražděn a v lednu 1939 Gesuova manželka uprchla z ostrova okupovaného Francem. Marta a Manuel ztratili Gesua a Španělsko ztratilo republiku. To jsou paralely. I vojáci se silnou vůlí budou v noci dlouho oplakávat své otce a bratry. Nervózní román, stylově nerovnoměrný, stylově dynamický. Zahrnuje celou škálu pocitů a myšlenek postav: pochybnosti, zoufalství, deprese, naděje, tíhu minulosti a touhy do budoucnosti. Martin příběh je znepokojivou předehrou, která ji nakonec vede k vědomému odklonu od minulosti a spojení s Gesuovým osudem. Gesu pevně hájí myšlenku zasahování do života ve jménu všeobecné svobody. Manuel také znal Gesua, muže, který pro oba představoval smysl života už jen samotnou skutečností své existence. „Stále jsi ve mně, v Manuelovi, ve všech lidech, v samotné zemi.“ Gesa je symbolem, symbolem snu, selhání snu a nové naděje. „Dokud jsme naživu, dokud máme sílu, protestujeme proti útlaku, pokrytectví a nespravedlnosti.“ – Ana Maria Matute