Špion

Berlínská povídka „Špion“ (1930) je jedním z nejzáhadnějších a nejvtipnějších ruských děl Vladimira Nabokova a vykazuje všechny klíčové originální rysy autorova zralého stylu. Podle jedné možné interpretace morbidně marnivý hrdina této metafyzické detektivky, ocitnoucí se mimo známý kruh věcí a okolností, začíná vnímat realitu a své vlastní já prizmatem nadpozemské zkušenosti. Realita se již nezdá neměnná, možná proto, že „všechno za smrtí je v nejlepším případě falzifikát“, jak to vyjadřuje hrdina Nabokovovy povídky „Terra Incognita“, „narychlo poskládané zdání života, zařízený pokoj nicoty“. Dvanáct povídek vybraných Nabokovem bylo napsáno mezi lety 1930 a 1935; jsou uspořádány v pořadí určeném autorem na základě jejich vnitřních souvislostí a tematické či stylistické spřízněnosti se „Špionem“. Toto vydání reprodukuje obsah autorovy sbírky, vydané v Paříži v roce 1938.