Sodoma a Gomora

V listopadu 1913 vyšel první svazek románu Marcela Prousta „Směrem k Swannovi“. Vydání bylo možné díky úsilí přátel neznámého spisovatele, jelikož složitě konstruované autobiografické dílo zpočátku nevzbuzovalo nadšení u vydavatelů a následně ani u kritiků a čtenářů. V té době si jen stěží někdo mohl představit, že cyklus „Hledání ztraceného času“, jehož první knihou bude „Směrem k Swannovi“, bude nakonec zařazen mezi nejvýznamnější díla světové literatury 20. století. Každý román v cyklu je věnován určité životní etapě: „Směrem k Swannovi“ vypráví o dětství hlavní postavy a událostech předcházejících jejímu narození „Ve stínu panen korunovaných květinami“ – o jejím dospívání, zhroucení první lásky a zrození nové „Guermantovská strana“ – o jejím mládí. „Sodoma a Gomora“ (poslední z románů cyklu, vydaný za autorova života) dědí témata a děj z „Guermantské strany“: je pokračováním příběhu o společenských úspěších mladého hrdiny. Nechybí ani téma lásky a hrdinova vztahu s Albertinou, odkazující na knihu „Ve stínu panen korunovaných květinami“. Čtvrtý román v cyklu „Hledání ztraceného času“ navazující na předchozí tři je čtenáři nabízen v překladu Jeleny Bajevské, která vyvrací smutně ustálený názor, že Proust je úctyhodný, intelektuální, ale nudný autor.