Člověk a technika

V krátké eseji „Člověk a technika“ (1931) Oswald Spengler, pokračující ve svých úvahách o cykličnosti světových dějin a úpadku velkých civilizací, které započal v pojednání „Zánik Západu“, poprvé klade otázku o podstatě techniky. Zkoumáním různých etap vývoje lidské společnosti se odchyluje od rozšířeného instrumentálního chápání techniky a rozumí jí jakoukoli cílenou činnost, „taktiku života“, spojenou s bojem – nietzschovskou vůlí k moci. Tak západní a severoamerická „faustovská“ kultura si podrobila přírodu a další země pomocí strojové techniky, čímž vytvořila podmínky pro nevyhnutelný ekologický kolaps. Podle Spenglera se národy Západu samy staly obětí svých technologií: „Pán světa se stal otrokem stroje.“