Ruské pohádky. Ilustrace Ivana Bilibina

Ruské pohádky a eposy jsou neměnným a hlubokým základem, na kterém byly v dětství vychovávány a budou vychovávány ještě dlouho celé generace našich krajanů. Sbírka, kterou držíte v rukou, obsahuje sedmnáct klasických ruských pohádek a šest eposů. Mezi nimi jsou příběhy Ivana Careviče, Žabí princezny, Šedého vlka, Vasilisy Krásné, Ilji Muromce a mnoha dalších známých postav. Objevují se téměř vždy v jakékoli sbírce ruských pohádek. Zvláštností tohoto vydání je jiné. Všechny ilustrace v něm vytvořil tak uznávaný virtuóz ornamentu a kresby, vynikající mistr barev, skvělý ilustrátor a knižní designér, jako je Ivan Jakovlevič Bilibin. Právě ony dodávají této knize jedinečný nádech, protože by nebylo přehnané říci, že si úžasný svět ruských pohádek a jeho hrdinů do značné míry představujeme díky jedinečným kresbám tohoto talentovaného umělce. Budoucí klasik knižní ilustrace se narodil v roce 1876. Od dětství měl vášeň pro kreslení, ale Bilibinův otec, námořní lékař, byl proti synovu vzdělání na Akademii umění. V důsledku toho mladý muž absolvoval právnickou fakultu Petrohradské univerzity. Jeho vášeň pro kreslení však Bilibina neustále odváděla od jurisprudence. Už ve studentských letech začal navštěvovat výtvarné kurzy vedené Repinem. Bilibin čerpal inspiraci z lidového umění a byl velkým obdivovatelem Vasněcova. Již na samém začátku 20. století si umělec s využitím dekorativních technik staroruského a lidového umění (výšivky, lidové tisky, ikony) vytvořil svůj vlastní jedinečný „bilibinský“ styl, který ho rychle proslavil. Bilibinovy ​​kresby snadno rozpoznají i lidé daleko od umění. Své první ilustrace k ruským pohádkám vytvořil umělec, když mu bylo pouhých 23 let. Těchto děl si okamžitě všiml kníže B. B. Golitsyn, který na konci 19. století vedl tzv. „Expedici pro přípravu státních dokumentů“. Pod její záštitou Golitsyn snil o produkci vysoce kvalitních tiskovin, které by přispěly k estetickému rozvoji lidu. Bilibinovy ​​kresby byly nejlepším způsobem, jak tohoto cíle dosáhnout. Jeho spolupráce s „Expedicí“ trvala několik let. Drsné větry revoluce v roce 1917 donutily Bilibina opustit Rusko. Úspěšně žil a pracoval nejprve v Káhiře, poté v Paříži. Touha po návratu do vlasti však byla tak velká, že se umělec v roce 1936 přestěhoval do Leningradu. Právě v tomto městě v zimě 1942 zemřel vyčerpáním, poté co odmítl evakuaci, kterou mu po začátku války nabídly úřady.