Ruští básníci 18. století

„Naše literatura se objevila náhle v 18. století,“ poznamenal A. S. Puškin. 18. století v Rusku je dobou ruského osvícenství, která je spojena s činností celé plejády brilantních vědců, publicistů a básníků. V literatuře tato éra nezačala prózou, ale poezií: byla to poezie, která jako první reagovala na významné společenské a kulturní proměny. V. K. Trediakovskij a M. V. Lomonosov, jejichž básnická tvořivost je neoddělitelná od filologických studií, provedli reformu ruské veršovnictví, která otevřela nejbohatší potenciál pro využití intonačních možností ruského jazyka. A. P. Sumarokov, I. A. Krylov, G. R. Deržavin, N. M. Karamzin – každý z nich se v poezii vydal vlastní cestou, zdokonaloval žánr, styl a obrazný systém ruské lyriky. Jejich tvůrčí experimenty, často zaměřené na překonání normativní poetiky, přispěly k mimořádnému rozvoji ruské literatury, který pokračoval i v Puškinově éře.