Duch kulinářského umění

„Duch kulinárního umění“ (1822) je kniha německého spisovatele, umělce, sběratele a mecenáše Carla Friedricha von Rumohra (1785–1843), která se obtížně žánrově zařazuje. Jedná se o pojednání o praktické metafyzice výživy, které kombinuje podrobné popisy různých druhů jídel a způsobů jejich přípravy, filozofické a sociologické postřehy, stejně jako utopické myšlenky na přebudování společnosti. Autor si stanovil ambiciózní úkol vyvinout nový přístup k umění kulináře, kde se filozofie a gastronomie spojují v obecnou kategorii – gastrosophie. Inspirován díly Platóna, Horatia, Kanta, Schellinga a dalších myslitelů různých epoch, Rumohr nahlíží na profesi kuchaře jako na jeden z projevů tvůrčího ducha a zdůvodňuje elementární teorii kulinární praxe. Zásluha Rumohra spočívá v tom, že jako první v západní filozofii formuluje systematiku kulinárního umění a činí z přípravy jídla přímý předmět estetiky.