Revoluce viditelného: Obrazy na sítnici

Tato kniha pojednává o tom, jak básníci a prozaici ve 20. století mysleli v obrazových obrazech a jak umělci tvořili pečlivým čtením svých textů – přičemž oba zůstávali pozornými (filmovými) diváky. Někdy se proces vzájemného nahlížení projevoval v umělecké symbióze, častěji vedl k boji sousedních médií, v němž slovo bojovalo s vizuálním obrazem a naopak. Nová studie Jurije Levinga se také zabývá tím, jak se boj protikladů stává hnacím mechanismem pokroku v umění a jak revoluce – ve smyslu obratu, obratu a návratu – není ani tak způsobem, jak svrhnout dominantní estetiku, jako spíše metodou aktualizace starého, vývoje uměleckého vyjádření v celém prostoru vizuální kultury. Aby autor tento fenomén prozkoumal, metodologicky vybírá nejtraumatičtější – revoluční – uzly v různých fázích chronologického vývoje v dějinách umění a v jednotlivých biografiích spisovatelů a umělců, o které se zajímá.