Ráma.Zapomnění

Nová povídka moskevského spisovatele Ilji Borovikova je natolik neobvyklá, že je těžké ji spojit s konkrétním žánrem. Někteří čtenáři ji budou vnímat jako dystopii v duchu Orwella a Zamjatina, jiní si připomenou sci-fi díla zesnulých bratří Strugackých. Alternativní sterilní svět země Harmonie je ve jménu štěstí svých občanů a vlastní stability očištěn od všeho, co může vyvolat negativní emoce, bolestné zážitky, zbytečný stres, ale především od hlavního nepřítele pokojné existence a spolehlivého chování - paměti. V jejím spáleném, necitlivém místě se však rodí neurčité přízraky a znepokojivé sny. Přitahována jimi hlavní postava příběhu, prosperující obyčejný člověk, který si „nic neví“, náhodou překročí hranici mezi Harmonií a Zapomněním - světem, kde je potlačena bolest minulosti, kde individuální i kolektivní paměť, volající k životu duchy předků, prorůstá zemí, naplněnou hroznými důkazy vzdálené války. Hrdina se však musí pro možné získání sebe sama vydat vlastní cestou vzpomínek. Předmluva D. Bykova.