Psychopatologie každodenního života

„Psychopatologie každodenního života“ (1901) je jednou z hlavních studií velkého rakouského vědce Sigmunda Freuda, která položila základy jeho teorie psychoanalýzy spolu s „Výkladem snů“ (1900), „Úvodem do psychoanalýzy“ (1910) a „Já a Id“ (1923). Tato útlá kniha se stala vědeckou klasikou 20. století. Studiem různých odchylek od stereotypů každodenního chování, podivných vad a selhání, a dokonce i na první pohled náhodných chyb a přeřeknutí, vědec dochází k závěru, že naznačují hluboké duševní poruchy, příznaky psychoneurózy. Analyzuje četné případy takových odchylek a dochází k závěru, že „hranice mezi normálem a abnormálním v oblasti nervozity je křehká a že jsme všichni trochu nervózní... takové příznaky jsou schopny narušit výživu, sexuální funkce, normální práci, komunikaci s lidmi.“