Proces

Franz Kafka (1883—1924) je jedním z nejvlivnějších spisovatelů 20. století, klasikem německojazyčné literatury a klíčovou postavou modernismu. Jeho próza je rozpoznatelná díky děsivě jasnému stylu, v němž se krajní přesnost jazyka snoubí s atmosférou úzkosti, absurdity a odcizení. Kafka v nových formách reflektuje fundamentální otázky lidské existence – viny, moci, bezmoci, osamělosti a neprůhlednosti složitých systémů. Jeho texty, přes svou vnější jednoduchost, odkrývají hluboké psychologické a filozofické vrstvy a jím vytvořené situace se staly pojmy: „kafkovský“ nyní znamená střet člověka s iracionálními, nepochopitelnými silami.

Čím více se Josef K., proti němuž je veden absurdní proces, snaží zjistit svou nejmenovanou vinu a bránit se, tím hlouběji se ponořuje do děsivých labyrintů neprůhledného státního mechanismu. Neoficiálnost soudu, tísnícího se na půdách zchátralých domů, ruší jeho slavnostní přísnost a strohou racionalitu. Groteskní komika je vystřídána nelítostnou tragédií. Tragédií, kde o osudu člověka rozhoduje byrokratický systém.