Ahoj, pojďme si promluvit

Melody není jako většina lidí. Nemluví ani nechodí a mnozí ji považují za „retardovanou“. Má však mimořádnou paměť: pamatuje si všechno, co se jí kdy stalo. Melody je chytřejší než dospělí, kteří se jí snaží stanovit diagnózu, a chytřejší než její spolužáci z integrační třídy, vidí, cítí a slyší, čeho si ostatní nevšímají. Užívá si života, ale jen si představte, jak těžké to pro ni je a jak smutné a nesnesitelné to může být. Melody chce být považována za člověka, ne za diagnózu - dítě s mozkovou obrnou. A hodlá všem dokázat, že i ona za něco stojí... Kniha o Melody překvapivě nevyvolává lítost nad hlavní postavou, ale respekt. Psaná v první osobě nevyvolává obvyklé rozpaky, které jsme zvyklí zažívat při setkání s lidmi s postižením (rozpaky a trapnost z toho, že u nás je všechno v pořádku, ale my jim, jak prý, nemůžeme nijak pomoci), ale obdiv k její vnitřní síle, hloubce její mysli a trapnost z toho, že jsme většinu času zaneprázdněni řešením takových malých problémů, jak málo si všímáme a špatně rozumíme druhým lidem. . Sharon Draper je americká spisovatelka, několikanásobná držitelka ceny Coretty Scott Kingové, učitelka a matka „zvláštního“ dítěte. . . .