Výzva k popravě

Nabokovův poslední berlínský román a strašlivé varování nejen jeho současníkům, ale i budoucím generacím. Román byl napsán v Německu ve druhé polovině 30. let 20. století, kdy se země pomalu propadala do propasti nacismu a chystala se s sebou strhnout celý svět. Soudce šeptá obžalovanému Cincinnatovi C. do ucha jeho rozsudek - trest smrti. Od této chvíle začíná série naprosto šílených událostí v naprosto šíleném světě. Absurdita všeho, co se děje, zpočátku vyvolává úsměv na tváři, ale postupně, jak se děj odvíjí, události nabývají stále ponuřejšího směru. Navzdory všem svým fantasmagoriím tento svět funguje podle šílených, ale neuvěřitelně přísných zákonů, zákonů, které nelze obejít ani zrušit, a porušení těchto zákonů je trestáno tím nejpřísnějším způsobem. Zároveň je hlavní postava vinna od narození, vinna tím, že se nenarodila tak průhledná jako ostatní. A zde je těžké nevést paralely s ideologií nacismu, s Hitlerovými projevy o triumfu árijské rasy a vině zbytku už jen samotným faktem jejich narození. Jinakost, nepodobnost se trestá smrtí. Být jiný v průsvitném světě románu, světě, kde se všichni doslova skrz sebe navzájem vidí, je nejstrašnější ze zločinů. A zatímco celý tento svět postupně sklouzává do absurdity, nadcházející poprava se naopak stává jedinou realitou. Nevyhnutelnou a hroznou.