Zločin a trest. Idiot

Romány Zločin a trest, Idiot, spolu s Démony, Mladistou a Bratry Karamazovými, jsou součástí tzv. Pentateuchu F. M. Dostojevského: jejich role ve světové literatuře se co do významu srovnává s prvními pěti knihami Bible - Mojžíšovým Pentateuchem. Tyto romány, hluboce sociální a zároveň zabývající se základními otázkami existence, v mnoha ohledech změnily naše představy o možnostech literatury a podstatě člověka. Prvním z těchto velkých Dostojevského děl byl román Zločin a trest (1866). Byl koncipován jako „psychologický popis jednoho zločinu“, ale spisovatel se od původních plánů značně odchýlil a nutil čtenáře k zamyšlení nad hříchem a vykoupením, hranicemi dovoleného, ​​duchovní smrtí a vzkříšením. Dostojevskij formuloval hlavní myšlenku románu Idiot (1868) takto: „... Zobrazit pozitivně krásného člověka. Na světě není nic obtížnějšího, zvláště nyní.“ „Kníže Kristus“ vychází kázat a Dostojevskij do svých slov vkládá své drahocenné myšlenky o ruské duši a víře.