Práva národa a autonomie v židovském národním hnutí v pozdním carském a revolučním Rusku

V posledních desetiletích Ruské říše byla jednou z nejpalčivějších veřejných otázek otázka národních práv. Velká židovská populace Ruska byla právně diskriminována. V západních provinciích čelila národním požadavkům svých sousedů - Poláků, Ukrajinců, Litevců a dalších etnických skupin usazených kompaktněji než Židé. Na začátku 20. století vzrostla vzdělanost a politická aktivita Židů; měli vědomou národní, náboženskou a kulturní identitu a požadovali nejen občanskou, ale i národní rovnoprávnost. Aspirace židovské populace Ruska byly ideologicky ztvárněny historikem Semjonem Dubnovem (1860-1941), který rozvinul koncept národní extrateritoriální autonomie. Z Dubnovova pohledu je jednota národa zajištěna nikoliv ani tak vlastním státem, jako spíše dobrovolným závazkem ke společnému systému kulturních hodnot a kolektivní historické paměti. Do roku 1917 byl požadavek na národní extrateritoriální autonomii zahrnut do programů všech židovských stran a organizací v Rusku. Simon Rabinowitz vyučuje na Northeastern University (Boston, USA) a je specialistou na dějiny Židů v Rusku, Evropě a Spojených státech.