Příběhy a pohádky

Povídky a povídky obsažené ve sbírce napsal Dostojevskij mezi lety 1846 a 1864. V nich Fjodor Michajlovič rozvíjí téma „malých lidí“, tolik důležité pro jeho dílo. Omezené životní okolnosti mají někdy fatální dopad na psychiku jeho hrdinů a často je tlačí k téměř deviantnímu chování. V obavě z nepředvídatelné budoucnosti si polochudobný úředník Procharčin ukládá peníze do matrace, na které končí své dny. Vědomí hrdiny povídky „Dvojník“ je rozděleno na dvě části a vytváří si tak jeho vlastní fantomovou osobnost. V povídce „Vesnice Stepančikovo a její obyvatelé“ si despota Foma Fomič kompenzuje svou méněcennost terorizováním svého okolí. V povídce „Cizí žena...“ se anekdotická situace mění v tragikomedii. Sociální ponížení někdy Dostojevského hrdiny tlačí k tomu, aby si vyzkoušeli masky šašků; tyto masky jim umožňují skrýt vlastní slzy a duševní bolest. Dostojevského humor je často humorem tragédie, v němž smích bojuje se slzami na pozadí hořké ironie a sarkasmu. Díla ve sbírce zdobí kresby Jeleny Petrovny Samokiš-Sudkovské. Tyto a její další ilustrace k spisovatelovým dílům byly vydány v roce 1895 jako samostatné album „Humor F. M. Dostojevského“. Toto album sloužilo jako bezplatná příloha časopisu „Oskolki“. Budoucí umělkyně se narodila v únoru 1862 do rodiny dědičného vojenského inženýra. Studovala na slavném Pavlovském ženském institutu a na Helsingforské umělecké škole u renomovaného umělce Vasilije Petroviče Vereščagina. V letech 1882 až 1890 žila Jelena Petrovna v Paříži, kde studovala v ateliéru Julese Bastien-Lepagea. Vášeň pro malířství ji svedla dohromady s jejím budoucím manželem, talentovaným marinistou Rufimem Gavrilovičem Sudkovským. Bohužel, pouhé dva roky po svatbě Rufima Gavriloviče zabil tyfus. Jelena Petrovna hluboce truchlila. O několik let později se v Petrohradu setkala se svým druhým budoucím manželem, mistrem batalionové malby, akademikem Nikolajem Semjonovičem Samokišem. V té době se Jelena Petrovna zajímala o secesi. Získala si širokou slávu jako ilustrátorka dětských knih a klasických děl. Mnozí si pamatují její kresby k Evženu Oněginovi. Její ilustrace ke Koníkovi se také staly široce známými. Pár společně pracoval na kresbách k Mrtvým duším. Revoluce v roce 1917 je rozdělila na opačné strany barikád. Nikolaj Semjonovič si v Simferopolu založil vlastní umělecký ateliér a jeho žena se přestěhovala do své milované Paříže a ztratila se mezi mnoha dalšími ruskými emigranty.