Příběhy a pohádky

Dostojevského genialita je vskutku univerzální – ve svých „malých“ dílech, stejně jako ve velkých románech, vystupuje jako jemný psycholog, pozorný pozorovatel a talentovaný satirik. Jeho „Strýčkův sen“, „Pan Procharchin“ a „Poctivý zloděj“, v nichž se nejednou ozvěny Gogola objevují, jsou plné hořké ironie a život hluboké provincie a petrohradského „dna“, obrácený naruby, nutí čtenáře zároveň se smát nedostatkům hrdinů a vcítit se do nich. Právě ve svých raných povídkách a novelách Dostojevskij začal rozvíjet nejdůležitější filozofická a morální témata, která později rozvinul v „Zločinu a trestu“, „Démonech“ a „Bratřích Karamazových“.