Kompletní sbírka básní a veršů Achmatovové

Anna Andrejevna Gorenko (1889–1966) se narodila v Oděse do početné rodiny vysloužilého námořního inženýra a dědičného šlechtice. Dětství strávila cestováním; absolvovala dívčí gymnázium a poté se zapsala na Vyšší historické a literární kurzy v Petrohradu. Anna začala psát své první básně v jedenácti letech. První publikace mladé básnířky proběhla v roce 1907, kdy Nikolaj Gumiljov, který se s ní dvořil, otiskl její báseň „Na ruce má mnoho zářících prstenů“ v pařížském časopise Sirius. Annin otec, když objevil vášeň své dcery pro poezii, trval na tom, aby nezneuctívala jeho jméno, a tak začala svá díla podepisovat příjmením své prababičky z matčiny strany, Achmatovové. V roce 1910 se Anna a Nikolaj vzali. Gumiljov založil akmeistické sdružení „Dílna básníků“, které zahrnovalo významné literární osobnosti té doby, včetně samozřejmě Achmatovové. V roce 1912 vyšla v časopise „Giperborej“ její debutová sbírka básní „Večer“, poprvé pod jejím pseudonymem; u petrohradské čtenářské veřejnosti se setkala s velkým úspěchem. V předvečer první světové války vyšla básnířčina další sbírka „Růženec“ a následovala „Bílé hejno“ (1917), sbírka básní napsaných pod vlivem válečných zážitků. Annina poezie se setkala s pozitivním ohlasem kritiků a její básně byly citovány a znovu vydávány. Její manželství s Gumilevem se brzy rozpadlo a Anna se znovu vdala, ale opět neúspěšně. V roce 1921 byl Gumilev zatčen a popraven. Pro Annu to byl velký šok; po mnoho let pečlivě sbírala a editovala Nikolajova díla, aby zachovala jeho tvůrčí odkaz. V roce 1938 byl jediný syn Achmatovové, Lev Gumiljov, odsouzen do pracovního tábora. Básnířka trávila dlouhé hodiny čekáním ve frontách na balíky a neúnavně hledala způsoby, jak ho osvobodit. Jedno z jejích nejslavnějších děl, báseň „Requiem“ (1963), je napsáno o tomto období a pocitech manželek a matek odsouzených ve 30. letech 20. století.