Kompletní sbírka textů písní v jednom svazku

Jesenin, básník tragického světonázoru, zpěvák odcházející Rusi, sám opouští Čas. Motiv tohoto odchodu je snad hlavním v Jeseninově textu: „Opustil jsem svůj rodný domov...“, „Konopné pole sní o všech, kdo odešli...“, „Nyní postupně odcházíme do té země, kde je mír a milost...“. Hlavní básníkovo vyznání: „V tomto životě jsem jen kolemjdoucí...“. Básníka neustále dohánějí svědectví a vzpomínky jeho současníků, vracejí ho do doby, která mu nevyhovovala, svazují ho s časem. Ale nejlepší básně jsou jistým způsobem, jak tento nemilosrdný čas oklamat. Proto se v každém okamžiku sama příroda, která básníka inspirovala a jím byla oživována, stává každodenní připomínkou Jesenina. A „ledový javor“, a „bílá bříza“, a „rudý jeřábový oheň“, a smutné oči „našich menších bratrů“ jsou připraveny za básníka ručit po mnoho dalších let. Jeden z mála současníků, kteří ocenili Jeseninovu lyriku, náročný Vladislav Chodasevič, napsal: „Na Jeseninovi je krásné a ušlechtilé to, že byl ve své práci a před svým svědomím nekonečně pravdivý, že ve všem šel do konce, že se nebál uznat své chyby, bral na sebe to, k čemu ho ostatní sváděli – a za všechno chtěl zaplatit strašnou cenu. Jeho pravdou je jeho láska k vlasti, byť slepá, ale velká.“