„Už léta, podél mé ulice…“

Bella Achmadulina (1937–2010) vstoupila do literatury spolu s generací „šedesátých let“ a téměř okamžitě zaujala místo mezi největšími básnířkami naší doby. „Nebojácnost a odvaha… projevené v poměrně těžkých letech jí vynesly slávu nekompromisní občanky, ale nijak nezkreslily ani nezhrubly čistotu a výšku jejího básnického hlasu,“ napsal Andrej Bitov. Její básně se vyznačují zvláštní muzikálností a jemnou lyrikou a není náhodou, že se některé z nich staly písněmi, které spojují dva příbuzné prvky – poezii a hudbu. „Harmonie významu, zvuků, barev, světonázorů. Píše, jak dýchá. To je vzácná vlastnost, hovoří o autentičnosti hoření. V tomto smyslu jsou Achmadulininy básně darem přírody. Tato organičnost se rodí z přírody“ (B. Okudžava). Toto vydání obsahuje básně z různých let a verše.