Petrohradské povídky

Ve 30. letech 19. století se Gogol začíná na Petrohrad dívat jako na zvláštního známého: zdá se, že vše je úctyhodné, fasáda se leskne, ale za ní – je nějaké peklo. Město zde není jen kulisou, ale hrdinou – ponurým, záhadným a trochu potřeštěným. Zde se nos prochází bez majitele, hodnost je důležitější než osobnost a zdravý rozum ustupuje absurditě.

Název „Petrohradské povídky“ navrhl literární vědec Vladimir Šenrok koncem 19. století a jako samostatná kniha vyšel cyklus až v roce 1924. Cesta k vlastní „obálce“ těchto povídek se tedy ukázala být dlouhá, ale zcela gogolovská – s květnatými obraty a skrytým smyslem.