Oddech

Mario Benedetti se výrazně liší od těch, kteří tvořili jádro nového latinskoamerického románu. Na pozadí ohňostroje mythoprózy a magického realismu vytváří jeho každodenní, tlumená, zásadně antiromantická próza s obyčejnými hrdiny a staromódním psychologismem onu ​​uměleckou filozofii dějin, která je hlavním úspěchem a přínosem latinskoamerického románu pro světovou kulturu dvacátého století. Mario Benedetti vytvořil svou vlastní verzi moderního realismu. Hrdina „Oddechu“, průměrný obyvatel Montevidea, čeká na důchod, chce zapomenout na čísla a vidět „jiné nebe“. Ne, nikam neuteče, nebude se bouřit, ale půjde do kavárny, zapije hořkost a podráždění šálkem kávy. Před námi je psychopatologie odcizeného a oklamaného člověka. Kruhový klam zde určuje systém vztahů mezi úředníky a šéfy, manžely a manželkami, přáteli a známými, dětmi a rodiči. Čistý zvuk lidského dramatu je neustále přerušován chrastící, tango melodií o „zlomené lásce“, „ztraceném životě“. Je takový hrdina schopen něčeho? Benedetti ve filmu „Prostor pro dýchání“ zachytil pouze možnost změny. Člověka v dimenzi tekutého života, a ne Člověka s velkým písmenem, ale průměrného člověka – toho, skrze kterého se tvoří dějiny se všemi jejich rozpory, dramaty a tragédiemi. Benedetti mu klade otázku naší doby – otázku lidských možností, humanismu a v důsledku toho i budoucnosti lidstva. Je dnešní malý a dokonce malicherný člověk schopen stát se novým člověkem? Může, či nemůže naplnit ideály a požadavky, které naše doba klade? Benedetti vytváří panorama historické existence Uruguayců a Uruguaye, měnící se spolu s jeho zemí a sledující její dějiny. Téma, které je aktuální v době změn a nepokojů pro všechny národy a země. Filmová adaptace románu La Tregua byla v roce 1975 nominována na Oscara a také získala cenu Amarcord od Federica Felliniho.