Před východem slunce

Je možné změnit svou vlastní podstatu, své vlastní „já“? Je možné, aby člověk zdrcený zármutkem a melancholií nebo přirozeně náchylný k melancholii vědomě v sobě pěstoval to, čemu se dnes říká módní fráze „pozitivní myšlení“? Zoščenko se k tomuto problému věnoval už od svých prvních literárních kroků – jak z vlastní osobní zkušenosti, tak s opěrkou na učení Freuda a Pavlova – a výsledkem byla pozoruhodná kniha „Před východem slunce“, která spojuje umělecké memoáry a vědu. Zoščenko se znovu a znovu vrací a analyzuje smutné vzpomínky na minulost – dětské smutky a strachy, neopětovanou mladickou lásku, tragickou smrt přítele, hrůzy války, roky chudoby a nedorozumění – a znovu a znovu se snaží nechat minulost minulostí a nutit se stát se jiným člověkem – jasným a novým. Jaký byl ale výsledek jeho úsilí?