Klášter v Parmě

Jeden z nejbrilantnějších francouzských autorů 19. století, Henri Marie Beyle, který psal pod pseudonymem Stendhal, se za svého života netěšil uznání kritiky ani úspěchu u široké veřejnosti. Přesto si jeho dílo vysoce cenil Mérimée, kterého Stendhal ovlivnil a který později zaujal jeho místo v panteonu klasiků evropské literatury, Goethe a Puškin si s oblibou četli jeho román Červený a černý. Děj Stendhalova posledního románu, Parmská charterová lóže, který Balzac nadšeně přijal, se odehrává v Itálii, zemi silných vášní a velké kultury. Jeho tématem je osud generace Italů, kteří vstupovali do života na konci 18. století s vášnivým sněním o nezávislé vlasti, ale bitva u Waterloo znamenala zhroucení jejich nadšených iluzí. Intenzita událostí (vraždy, věznění, útěk, odhalení tajemství zrození a smrti), hluboké psychologické prožitky hrdinů, kteří kvůli lásce zradí a obětují to nejcennější, a také působivé zobrazení historických událostí dané epochy dělají z románu nepochybné mistrovské dílo světové literatury.