Táta hledá práci

Můj táta pracoval jako řidič a pak firma zavřela. Tehdy se mu začala dít dobrodružství: den co den četl noviny s reklamami, vyráběl zmrzlinu, řezal mraky, ovládal horkovzdušné balóny, dokonce se mu podařilo pracovat jako král - málem doletěl do Afriky... Ale hluboko uvnitř jsme táta, máma i já chápali: tohle všechno není pro něj, tátovo povolání je jiné. „Máma byla kategoricky proti tátově myšlence pracovat jako umělec. Vůbec neuměl kreslit lidi. Jeden z máminých portrétů musel dokonce vyhodit, tak se rozčílila, když kresbu viděla. Hlasoval jsem pro práci překladatele ze psího jazyka. Kdyby na tuto pozici vzali tátu, konečně bychom mohli mít doma psa! Já bych ji venčil ráno a táta večer. Také bychom spolu chodili do parku, oblékali psa na Nový rok jako jelena a učili ho táhnout sáně... Ale nikdo mě neposlouchal! A táta už vytáčel číslo uvedené v inzerátu kvůli vnitřní ropuše.“