Otevřené nádvoří

Vladimir Aristov (nar. 1960) je básník, prozaik a esejista. Je autorem devíti básnických knih a románu „Předpovědi očitého svědka“ (2004), článků a esejů o filozofii poezie a jednotlivých básnících (Pasternak, Kavafis). Je laureátem ceny Alexeje Kručenycha (1993), ceny Andreje Bělého (2008) a ceny Različie (2016). Aristovovy básně patří k metarealistickému hnutí v poezii (Alexej Parščikov, Ivan Ždanov, Ilja Kutik). V kruhu metarealistů je Aristov spolu s Arkadijem Dragomoščenkem nejvíce „západním“ křídlem: kořeny jeho individuálního stylu sahají k poezii Rilkeho, italských a řeckých básníků počátku 20. století. Aristov preferuje nerýmované verše, ale častěji bílé než volné, protože melodická setrvačnost a samotná délka zvuku jsou pro něj velmi důležité. Hmotný svět Aristovových básní je nejvíce odhmotněný, skládá se z matně rozlišitelných velkých objektů: světla, stínu, řeky - nicméně všechny jsou metarealisticky chápány jako plnohodnotní účastníci dialogu. . . .