Uražený pohled: Politický ikonoklasmus po francouzské revoluci

Jednou z nevyřešených otázek, která neustále vyvolává vášnivé debaty, je, co dělat s pomníky „nejednoznačných“ historických postav? Zbourat je? Odstranit je z dohledu? Ponechat je na původních místech? Účastníci takových sporů často uvádějí příklad Francie a Francouze berou za spojence jak ti, kdo se zasazují o zachování odporných památek, tak i ti, kteří s tím nesouhlasí. Kniha moderního francouzského historika Emmanuela Furexe pomáhá zjistit, jak to s památkami ve Francii v 19. století skutečně bylo. Je věnována politickému ikonoklasmu, tedy boji proti politickým znakům a emblémům, který sám autor nazývá „alternativním způsobem dělat politiku“. Období zkoumané v knize sahá od svržení Napoleonovy sochy z vrcholu Vendômského sloupu v roce 1814 až po demolici samotného Vendômského sloupu v roce 1871. Kniha však vypráví nejen o boji, ale také o tom, co tyto politické znaky představovaly: vlajky, šerpy, kokardy, sochy a busty, květiny, domácí mazlíčci, mince, pečetidla a známky, břitvy, nože, hrací karty, tabatěrky, vějíře, rukojeti od holí, formy na vafle, etikety na likéry a parfémy, mýdlo, bonbóny, perník a mnoho dalšího. Všechno riskovalo, že urazí něčí pozorné oko a promění politickou sémiotiku v sémiotickou paranoiu. Všechno bylo významné, všechno se mohlo stát a stalo předmětem sporu a terčem v politickém boji.